5 věcí, které si vzít na první lezení na umělé stěně

Aus MediWiki_Raspi
Zur Navigation springen Zur Suche springen

Nejprve odhadněte, kolik tepla chcete uložit. Pro běžnou místnost stačí, když akumulační vrstva pohltí tepelné zisky ze slunce a z vnitřních zdrojů během dne. Orientačně platí, že na každý metr čtvereční podlahové plochy potřebujete asi 0,1 až 0,2 m³ těžkého zdiva. To odpovídá tloušťce 10–20 cm plné cihly nebo 8–15 cm betonu. U lehčích materiálů musí být vrstva silnější, ale i tak nedosáhnete stejné kapacity.

Typická chyba nováčka: příliš silný stisk. Člověk se drží madla celou dlaní a okamžitě se mu unaví předloktí. Drž se jen prsty a palec dej stranou, případně madlo obejmi jen podle potřeby. Další chyba je lezení po špičkách bez kontroly — chodidlo má být na stupeň položené přesně, ne našlápnuté vnitřní hranou. A třetí: zvedat se rukama místo nohama. Správně tlačíš nohama a ruce jen udržují rovnováhu. Když se začneš třást, slez. Není to ostuda, je to trénink.

První chybou je zalévání podle kalendáře. Někdo si řekne, že bude zalévat každou středu, a drží se toho i v zimě, kdy rostlina odpočívá. Jenže spotřeba vody závisí na teplotě, světle, velikosti květináče i druhu rostliny. Místo pevného dne zkontrolujte substrát prstem. Strčte ho do hlíny asi dva centimetry hluboko. Pokud je vlhký, nezalévejte. Pokud je suchý, zalijte. Tento jednoduchý návyk vyřeší víc problémů než jakýkoli přípravek.

Hliníkové profily s tepelným mostem izolují lépe než staré ocelové, ale i tady platí, že tloušťka zasklení rozhoduje víc než materiál rámu. Dvojsklo s jedním selektivním sklem stačí na chráněnou lodžii, trojsklo s argonem a teplým rámem je nutnost tam, kde chcete předejít orosení a plísním. Kování volte takové, aby šlo otevřít alespoň jedno křídlo – celoskleněná lodžie bez možnosti vyvětrání se v létě přehřívá a v zimě vlhne. Pozor na pevné sklo až k zemi: musí být kalené nebo lepené, a to i ve spodní části, kde hrozí kopnutí.

Izolace, která rozhoduje o spán

Po prvním tréninku budou bolet předloktí a prsty. To je normální. Druhý den nelez tvrdě, dej tělu dva dny pauzu. Pokud tě bolí šlachy v prstech ostře, přestaň a nech si je zkontrolovat. Umělá stěna není závod, ale místo, kde se učíš číst pohyb. Vezmi si vodu, půjč si vybavení, nech si poradit s úvazkem a první cestu ber jako seznámení, ne jako test.

Největší pastí je přehřívání. Střecha se přes den rozpálí a teplo sálá dolů, takže v létě bývá v podkroví o několik stupňů víc než ve zbytku domu. Střešní okno bez vnějšího stínění funguje jako skleník. Řešením nejsou jen závěsy zevnitř – ty teplo zachytí až po průchodu sklem. Počítej s vnější roletou nebo markýzou, případně s kvalitní stínicí fólií. Na noc otevírej okna křížem, pokud to dispozice dovolí, a přes den naopak vše zavři a zatáhni.

První návštěva umělé stěny vypadá jednoduše: přijdeš, půjčíš si boty, lezeš. Jenže právě neznalost vybavení a vlastního těla vyřadí většinu nováčků během prvních dvaceti minut. Nejde o to mít drahou výbavu, ale mít to, co skutečně potřebuješ, a vědět, jak se nenechat odradit prvním neúspěchem.

Co si půjčit a co si nechat poradit Úvazek, sedák, karabina a jistítko — to všechno si v kryté stěně půjčíš, ale musí ti je někdo nasadit a zkontrolovat. Nikdy nelezej s úvazkem, který sis půjčil a sám si ho poprvé uvázal. Stejně tak nikdy nelezej sám na laně, i když se cítíš silný. První hodiny patří boulderingu nebo lanu s instruktorem. Pokud jdeš s kamarádem, který už leze, nech si vysvětlit jistící uzel a kontrolu partnera. Dva lidé se navzájem kontrolují před každým výstupem, ne jen na začátku. Chyba v jištění je to poslední, co chceš řešit ve výšce.

Odradit tě může i to, že soused na stěně leze plynule a ty se plazíš. Nesrovnávej se s ním. Každý začíná na nejlehčích cestách, kde jsou velké stupně a dobré madla. Vyber si cestu označenou jako nejlehčí, klidně několikrát po sobě, dokud ji nevylezeš čistě. Pak teprve zkus o stupeň těžší. Když ti to nejde, není to slabostí, ale informací: potřebuješ jinou techniku, ne větší sílu.

Základem je oblečení, které se neplete. Tričko bez volných cípů a kraťasy nebo elastické kalhoty, které se při zvednutí nohy nezaříznou. Džíny nechte doma, brání pohybu v kyčlích. Ponožky si vezměte tenké, ideálně bavlněné — v půjčovně dostanete lezecké boty, ale ne ponožky, a v cizí botě bez nich to klouže a smrdí. Do batohu patří láhev s vodou, malá svačina a ručník. Přezouvání je nutnost, ne formalita: v lezeckých botách se chodí jen po stěně, jinak je zničíš.